V několikadílné knize Hugo Golda „Židé a židovské obce v Čehách v minulosti a současnosti“ (Brno 1934) je psáno o Čeradicích:
židovský hřbitov Čeradice (Regionálním muzeum Žatec)
Židé sem byli patrně povoláni z panství v Širokých Třebičích, a též na majetku tohoto panství v Čeradicích usazeni. Pod velkostatkem postavili svou čtvrt, rovnou to ulici s nízkými přízemními domy. Ještě do v minulém stoletzí se nazývala Judenkiller (Keller – sklep)
Zjistil jsem bezpečně, že Židé obývali domy č.p. 27, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 52, 54, 55 a 56. To je 13 domů. Pravděpodobně obývali i domy č. 49, 50, 51, 53. Ke konci ulice postavili synagogu bez jakýchkoli okázalostí. Ukazuje to na jejich nuznější poměry. V této synagoze, která neměla domovní číslo, byl byt pro kantora. Kantor Joachim Popper byl současně i košerákem.
Z rodin jmenuji tyto: Markus Stein (panský Žid) č. 46, Jacob Stein (panský Žid), Josef Singer č. 52, Jacob Keil (panský Žid), Seligman Glaser, Samson
Ábeles č. 47, Lazar Glaser č. 48, Samson Kohn, Jacob Glaser č. 48, David Glaser sen. č. 43, Seligman Glaser, Moritz Singer (rabín a kantor) č. 54. Od roku 1844. také Moritz Ábeles č. 47. Číslo za jménem znamená číslo domu, na které bylo dáno povolení k sňatku.
Podomní obchod: Jacob Stein, Joachim Wetzler, Aron Keii , Abraham Pasch, Moises Glaser, Herschmann Glaser, Samson Stein, Samson .
Řemeslo: Řezníci: Lazar Glaser, Jakob Glaser (syn), Filip Glaser, Josef Basch.
Obuvnický tovaryš: Nathan Glaser.
Domkář: Tobias Stein.
Kupec: Markus Glaser.
Obchod produkty a dobytkem: Gutman Glaser.
Výrobce kořalek: David Glaser.
Zprvu se zaměstnávali drobným obchodem, kramářstvím, později, jsouce volni, provozovali obchod ve velkém. Uvádím zaměstnání Židů v letech 1839—1859.
Židovský hřbitov Čeradice (Jiří Fiedler)
Jako rabín působil Moritz Singer (v č. 54) od roku 1839 do 1859. Hřbitov, zrušený roku 1875, je od obce vzdálen 1 k m. Nalézá se v rozkošném údolí potoku Liboc, obklopen ovocným stromovím i mohutnými topoly. Cesta k němu je jen polní. Není krásnějšího místa na Čeradicku. Hřbitov je čtvercový a je obehnán nízkou zdí, jež zdaleka poutá svou bělostí. Myslím, že hřbitov není ani 200 let starý. Byl zrušen r. 1875, kterýmžto rokem se rozešla zdejší náboženská obec pro malý počet členů a přidružila se k Žatci, rovněž jako Libočanští. Na hřbitov byli pohřbíváni i odjinud; z Libočan, Nového Sedla, Železné (blízko Měcholup, kde rovněž mají hřbitov), z Hořetic, ba i ze Žatce, dokud neměli svůj vlastní. Byl tedy hřbitovem obvodovým.
Když po r. 1848 počala naprostá rovnost Židů, zvýšila se i jejich úroveň. Začali se stěhovat do 4 km vzdáleného Žatce. Dávali své děti na studie, již jim nestačila německá dvoutřídka. Počali obchodovat chmelem, zajistili si v Žatci vynikající postavení. Mnozí žatečtí advokáti a lékaři zde měli předky ačkoliv netvrdím, že všichni žatečtí Židé jsou z Čeradic
(Hřbitov je od obce Čeradice vzdálen 1 km v údolí potoku Liboc. Patřil údajně mezi nejkrásnější místa v katastru obce. Byl čtvercový a obehnán nízkou zdí, jež zdaleka poutala svou bělostí. Tehdy obklopen ovocným stromovím i mohutnými topoly, dnes je zcela nepřístupný, zarostlý křovím a dřevinami. Cesta je k němu velmi obtížná. Pozn. autorů výstavy.)
Zdroj: František L. Kopecký, Dějiny Židů v Čeradich´u Žatce, v několikadílné knize od Hugo Golda “Die Juden gemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno 1929-1934 (zkrázeno).