Začátky národní a proti-židovské nenávisti 1895-1938
Vstup německého vojska do Žatce 9. října 1938 (Německý spolkový archiv)
Rasisticky motivovany antisemitismus se prosazoval v Sudetech již koncem 19. století u radikální menšiny Němců. Snahy o vyloučení a proti rovnoprávnosti židů ve společnosti ovšem působily pouze latentně. Velkou roli v tomto hrála v Československu roku 1919 nově založená Německá národní socialistická dělnická strana (NSDAP), jejímž ideologickým vůdcem byl Rudolf Jung. Ten hrál později důležitou roli v říši. Německá NSDAP byla založena o rok později. Tyto strany byly jasně antisemistké a vzájemně kooperovaly. Když straně v roce 1933 hrozil zákaz československou vládou, tak se sama rozpustila. O několik dní později vznikla tzv. Sudetendeutsche Heimatfrot, která většinu jejich členů přijala mezi sebe.
V roce 1935 se tato strana na příkaz československé exekutivy přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu (SdP) a pod vedením Konrada Henleina se stala nejdůležitějším politickým faktorem v pohraničí. Henlein popíral antisemistké smyšlení, avšak není známo, že by v této straně byli členové židovského vyznání. Později se k tomu vyjádřil ovšem jasně, když přiznal, že tak jednal pouze z diplomatických důvodů. Ze stejných důvodů takto zněly jeho projevy o údajné snaze po autonomii, či když popíral separatismus a včlenění pohraničí k říši.
Odznak s jehlicí k sudetoněmeckému tělocvičného sjezdu v Žatci 1933
Sudetoněmecká tělocvičná slavnost v roce 1932 v Žatci
Toto vše se zrcadlilo v celé německé společnosti v Sudetech. Nepřátelství k židovství ve spolcích a sdruženích se propagovalo otevřeně. Německý spolek „Deutscher Turnverein“, ve kterém byl sdružen každý dvacátý sudetský Němec, měl ve svých stanovách tzv. „Árijský paragraf“, ve kterém stálo, že žádný žid nemůže být členem. Též budoucí sudetoněmecká elita vyrůstala v tomto duchu, netolerance a nenávisti proti Čechům a židům.
Rasistický antisemitismus se v této době ještě neprojevoval v plné síle. Desetitisíce sudetských Němců ovšem akceptovaly v tichosti separaci svých židovských sousedů. Antisemitismus se začal tolerovat. Pro většinu sudetských Němců však stál na prvním místě národní boj proti Čechům.
Sudetoněmecká mládež (později HJ) vítá u Morového sloupu v Žatci příchod německého vojska (regionálním muzem Žatec)
„Anschluss“ Rakouska, připojení k říši v březnu 1938 byl ovšem milníkem pro Sudety. SdP se otevřeně přihlásila k německému národnímu socialismu a i v otázce židů („Judenfrage“) zaujala jasnou pozici tím, že do svých stanov přijala též vlastní árijský paragraf. SdP se nyní jasně orientovala na říši a přizpůsobila své vnitrostranické členění německé NSDAP. Stranická základna se zvýšila na počet přes 1,3 milionů členů a jen málo kdo se mohl tomuto hnutí vyhnout.
Od března 1938 docházelo pravidelně k potyčkám a násilí proti židům, Čechům a německým sociálním demokratům. Tyto akce byly prováděny členy SdP a byly koordinovány z říše. V některých městech vyzývaly židy jasně k prodeji a k útěku. Byla to sudetoněmecká varianta „pouličního boje“ (Kampfes um die Straße) . K mírovému řešení již s Henleinem a jeho stranou nemohlo dojít.
Zdroj: Národněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě -Sutedy 1938-1945, Jörg Osterloh, nakladatelství ARGO 2010| Adolf Seifert: Die Stadt Saaz im 19. Jahrhundert (Město Žatec v 19. století). Saaz 1902