Letecký most Žatec – Ekron léto 1948

RNDr. Zdeněk Klima

Konec 2. světové války sebou přinesl zcela jiný svět. Svět, který měl být lepší, spravedlivější stejně jako bezpečnější a klidnější. Tuto naději sdílelo i světové židovské společenství. Po přestálých hrůzách holocaustu v Evropě se úsilí jeho politické reprezentace soustředí na vznik samostatného židovského státu v Palestině jako dovršení své dějinné volby. Toto úsilí však nezůstává bez důsledků.
V Palestině toho času svěřeneckém území OSN (pod správou Velké Británie) se obnovuje a eskaluje napětí mezi arabským a židovským společenstvím. Když 29. XI. 1947 schválilo „Valné shromáždění OSN“ v New Yorku na svém II. řádném zasedání rezoluci č. 181 (II) o ukončení mandátu Velké Británie nad svěřeneckým územím OSN Palestina a o jejím rozdělení na dva státy: arabský a židovský, proti sobě již stojí dva nepřátelé: na jedné straně celý arabský svět (který existenci samostatného židovského státu v Palestině odmítl s tím, že dojde-li k jeho vzniku, použije proti němu vojenskou sílu až do jeho porážky a zničení) a na straně druhé jišuv jako společnost Židů v Palestině (pro který bylo založení novodobého samostatného židovského státu v Palestině klíčově existencionální a dějinnou záležitostí).

 

Na jedné straně tedy např. okolo 40 milionů obyvatel členských zemí „Ligy arabských států“ a regulérní ozbrojené síly minimálně 5 arabských zemí (Egypt, Sýrie, Libanon, Irák, Zajordánsko) o celkové síle 50 000 mužů a se všemi druhy vojsk (pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo) – byť efektivně byly s to vyslat do bojů okolo 35 000 vojáků, na straně druhé okolo 650 000 židovských obyvatel Palestiny a „Hebrejská obranná organizace v Palestině“ jako pololegální domoobrana s až 45 000 mobilizovanými příslušníky – z toho však jen  15 000 mužů v pravidelných jednotkách a navíc bez těžkých zbraní (tanků, dělostřelectva), letectva či námořnictva. Jaké vyhlídky takové střetnutí asi tak mohlo mít?

 

 

Vedení „Světové sionistické organizace“ a „Židovské agentury pro Palestinu“ na to reaguje  mimo jiné  poptávkou po všem, co by mohlo posílit obranyschopnost jišuvu: pěchotní zbraně a náboje pro ně, bojová letadla s výzbrojí a výstrojí, obrněná technika a munice k ní, zařízení pro výrobu výzbroje.

Přestože svět je ještě plný přebytků vojenského materiálu po II. světové válce, jišuvu nechce prodat z tohoto arzenálu – nehledíc ani na cenu – nikdo nic. A to ze dvou hlavních důvodů. Jednak ve snaze omezit další eskalaci arabsko-židovského konfliktu v Palestině vyhlašovala rezoluce OSN v podstatě embargo na dovoz zbraní do oblasti Blízkého východu, jednak obchod s vojenským materiálem byl v konečném důsledku záležitostí vždy mezistátní (a jišuv žádným státem nebyl). Nicméně každé pravidllo má své výjimky. V našem případě to bylo poválečné Československo. Z mnoha důvodů – politických (novodobá sympatie a podpora židovského hnutí o národní a občanskou emancipaci včetně úsilí o naplnění vlastní státnosti v Palestině ze strany čs. elit a establishmentu stejně jako idea tzv. pokrokovosti a její etablování se v regionu Blízkého východu jako mezinárodní rozměr) i ekonomických (např. celkem akutní nedostatek deviz v čs. ekonomice zejména po odmítnutí účasti na americkém „Programu evropské obnovy“ (tzv. Marshallovu plánu) v červenci 1947

Před zodpovědnými činiteli rodícího se židovského státu teď ale stál problém, jak zakoupený vojenský materiál ze středu Evropy dostat – především rychle a efektivně – na místo potřeby, do židovské Palestiny (potažmo Izraele). Na jaře 1948 už šlo o mnohé a po invazi armád 5 arabských zemí do Palestiny den poté, co byl 14. V. 1948 vyhlášen Stát Izrael, šlo doslova o všechno. Doprava po pevnině a po moři už nemohla dostát ani časovým nárokům, ani operativním potřebám a tak ke svému slovu přišla – navzdory své omezené přepravní kapacitě – doprava letecká. Od přelomu dubna/května 1948 je intenzivně připravováno za značného utajení účelové letecké spojení mezi Československem a budoucím Izraelem. Z čs. strany bylo pro tento účel vyčleněno ne příliš využívané vojenské letiště u Žatce, na židovské palestinské / izraelské straně se cílovým místem stalo vojenské letiště Akir (později přejmenováno na Ekron, nyní letecká základna Tel Nof). Tak se v polovině května 1948 zrodil letecký most Žatec (CS) – Ekron (IL).

další stránka