Dr. Abraham Frank ( 1867—1872) se narodil 22. února jako syn učence Salomona Franka v And-Beyerland (Holandsko), navštěvoval židovský teologický seminář ve Vratislavi a své univerzitní studie zakončil v Lipsku roku 1863 filosofickým doktorátem. Jeho rabinátní osvědčení mu bylo potvrzeno několika rabíny a vrchním rabínem Drážďan a Lipska Wolfem Landauem. Měl velký podíl na zřízení žatecké synagogy, kterou osobně 19. března 1872 vysvětil. 24. října 1872 Dr. Frank opustil Žatec a zastával rabínské funkce v Salzburku, Linzi a v Kolíně nad Rýnem. Byl předsedou Spolku židovských dějin a literatury v Německu a věnoval se až do své smrti, v listopadu 1917, převážně přítomnosti a praktickému životu.
Dr. Siegmund Maybaum (1873- 1881) se narodil v městě Miskolcz (Maďarsko) a své teologické a vědecké učení nabyl též ve Vratislavi. Nejdříve byl rabínem v Kubíně a následně v Žatci, než byl povolán do Berlína. Vedle své činnosti jako rabín přednášel od roku 1888 jako docent homelitiky (učení o kázání) na židovské vysoké škole. Jeho nejznámější spisy jsou: Vývoj izraelských kněží, Vývoj Izraelských proroků a O židovské homiletice. Svými kázání, které byly vydány knižně, zaujal přední místo v Berlíně a v židovském společenství v Německu. Zemřel v roce 1919 v Berlíně.
Dr. Aron Baerwald (1881—1891) se narodil 9. února 1854 v Nákelu (Polsko) a u svého strýce talmudisty R. Hamburgera dostával výuku v talmudu. Ve Vratislavi navštěvoval židovsko-teologický seminář. Roku 1877 promovoval na základě své práce “Flavius Josephus v Galilei”. V roce 1881 po absolvování rabínského examenu se stal rabínem v Žatci. Zde též ve věku 37 let, 3. ledna 1891 zemřel a byl pochován na židovském hřbitově. Jeho syn Dr. Leo Baerwald se stal rabínem v Mnichově.
Dr. Simon Stern (1891—1930) se narodil v Novém Městě (Slovensko) a studoval na teologické vysoké škole v Bratislavě a na universitě ve Vídni. Zde byl žákem filosofa F. Bretana a Zimmermana. V roce 1880 převzal vedení izraelského sirotčince v Praze a v roce 1888 se stal rabínem v Miroslavě (Misslitz). V roce 1891 byl povolán do Žatce. Napsal několik knih, ve kterých slučuje náboženství s individuálním optimálním životem, a též o boji rabínů proti Talmudu v 17. století. Známá jsou jeho pojednání o Tolstém a Zolovi v židovské kronice. Byl předsedou Svazu rabínů v Čechách a člen nejvyšší židovské rady. Zemřel 29. srpna a byl pohřben na žateckém hřbitově.
Dr. Heinrich Schwenger (1. srpna 1930 –1937?) pochází z Humpolce, v Praze absolvoval gymnázium a následně se věnoval teologickým a filosofickým studiím na univerzitě v Praze a na izraelském a teologickém učení ve Vídni, kde získal titul doktora filosofie a diplom rabína. Následně byl rabínem v Jindřichově Hradci (Neuhaus) a v Břeclavi na Moravě (Lundenburg). Jeho nejznámější dílo je „Kosmonogie Maimonides“ a „České a slovanské výklady ve spisech rabínů“. Od 1. srpna 1931 byl rabínem v Žatci. Do kdy svojí funkci zastával nám není přesně známo, pravděpodobně až do roku 1937